Výzkumný ústav dřevařského průmyslu

[FaKI]

Dějiny

Ve východoevropských zemích, které vznikly po druhé světové válce, se organizace a organizační struktura vědeckého života vyvíjela po znárodnění obdobně. Vznikly nové průmyslové výzkumné ústavy podporující znárodněný průmysl. Ve stejné době v roce 1949 byl v Budapešti založen také předchůdce Výzkumný ústav dřevařský, Institut pro testování dřeva a dřevařský průmysl.

Dřevařský výzkumný ústav pod tímto názvem byl založen 1. listopadu 1951. Jeho trvalé sídlo od roku 1955 - na jeho bývalém místě převzatém z Továrna na výrobu nábytkových panelů - Vörösmarty u.56. v Pesterzsébet. Později zde byla postavena třípatrová kancelářská budova.

Ústav zahájil svou činnost v roce 1951 se 7 vědeckými pracovníky, kteří se do roku 1960 zvýšili na 26 (celkový počet zaměstnanců dosáhl 80). Celkový počet zaměstnanců vzrostl na více než 100 v 70. letech. V 80. letech počet zaměstnanců stagnoval, do roku 1990 se snížil na 50 osob a do roku 1993 na 13 osob.

Většina jeho výzkumníků byli lesní inženýři, technici dřevařského průmyslu a poté strojní inženýři dřevařského průmyslu, kteří vystudovali Budapešťskou technologickou univerzitu. Výzkumný ústav dřevařský prováděl do začátku 60. let společnou výzkumnou činnost v oblasti využití a zpracování dřeva v pilařském a deskovém průmyslu, nábytkářském a stavebním truhlářství a také tzv. ve smíšeném dřevařském průmyslu. . Výzkumnou činnost ústavu lze v dnešní terminologii zařadit do průmyslového výzkumu. To bylo v souladu s tehdejšími cíli hospodářské politiky. Za zmínku stojí, že dokončené pětileté studium dřevařského inženýrství na Vysoké škole dřevařské začalo teprve v roce 1957; do té doby byl příjemcem prostředků na výzkum dřevařského průmyslu výhradně Ústav.

Ústav provedl většinu technicko-ekonomického výzkumu potřebného pro přestavby pilařských provozů, dále pak pro vznik dřevovláknité a dřevotřískové výroby na domácí dřevní bázi a pro komplexní využití tuzemských dřevěných materiálů. Tím se výzkumná práce dostala i do oblasti aplikovaného výzkumu. V tomto rámci vznikla řada výsledků výzkumu, patentů a publikací, které pomohly pozvednout úroveň technologie zpracování dřeva ve státních podnicích a lesnických farmách na současný standard.

Od počátku 80. let byla pociťována všeobecná ekonomická krize systému, která samozřejmě zasáhla i finanční základy výzkumu. Nejenže výrazně ubyly centrální fondy, ale firmy a lesnické společnosti také stále obtížněji dávaly provize na výzkum. Činnost FaKI postupně upadala. Koncem 80. let 20. století vytvořila transformace, zánik a/nebo privatizace velkých průmyslových podniků poskytujících tržní zázemí vážnou situaci z hlediska financování výzkumu. Zejména v důsledku privatizace zanikly provize, protože zahraniční vlastník nefinancoval výzkum v Maďarsku.

Ekonomická situace země se nadále zhoršovala a v této souvislosti centrální rozpočet směřoval zbývající prostředky na výzkum dřevařského průmyslu na Vysokou školu lesnickou a dřevařskou, která se rovněž nacházela v obtížné situaci.

V roce 1993 Státní podnik pro privatizaci a správu majetku přeměnil ústav na sro. Působnost ústavu se zúžila a po několika letech vegetace nařídilo ministerstvo zemědělství, které dohlíží na vlastnictví, likvidaci Faipari Kutató Intézet sro. v roce 1997.

Péčí o duševní vlastnictví FaKI a pokračováním dřevařského výzkumu ministerstvo v zásadě pověřilo Dřevařskou fakultu Vysoké školy lesnické a dřevařské. Několik let v rámci fakulty katedra s tímto úkolem existovala, ale během krátké doby tato iniciativa zanikla. Od zániku Ústavu na univerzitě nenahrazují výzkumné úkoly získané v různých výběrových řízeních národní výzkumné cíle a výsledky dosažené bývalým FaKI.

Ve Výzkumném ústavu dřevařském byly provedeny četné výzkumy, jejichž výsledky byly považovány za významný počin doby a měly výhled do budoucnosti. Mezi nimi je třeba zdůraznit následující:

První výzkumy ústavu jsou spojeny se jménem Ervin Barlai s využitím domácí olše a lípy, vyšlechtěné pro výrobu tužek. Kromě toho byl v Szegedu založen experimentální závod na výrobu dřevovláknitých desek a bylo vyrobeno lepidlo ze syntetické pryskyřice.

Při vývoji pilařských technologií je třeba vyzdvihnout práci Ervina Barlaie také s teorií řezu pro zpracování borových a listnatých kmenů, která zajišťuje nejvyšší výnos.

Výroba a montáž lepených pražců na železniční trati MÁV Vác, dále výroba a montáž klínových výhybkových pražců v Ústavu a jejich montáž v žst. Kelenföld.

Prvními tuzemskými prostředky na ochranu dřeva byly "Mykosol B", poté "Mykotox B" nebo vývoj zpomalovače hoření "Ignis".

Ústav se významně podílel na náhradě dovážené borovice, na vývoji nábytkářských a stavebních truhlářských výrobků a na úpravě dřevěných materiálů. Zde byla dokončena první maďarská vrstvená lepená střešní konstrukce - z akátového materiálu, která byla použita k zakrytí jednoho z bazénů lázní Harkány.

V průběhu výzkumu zaměřeného na zvýšení využití domácích dřevin bylo dosaženo vážných výsledků u tříslových, topolových a akátových dřevin. Ty výrazně přispěly k jejich pozdějšímu rozsáhlému průmyslovému využití.

V letech 1957 až 1979 byly výsledky výzkumu publikovány v publikaci „Výzkum dřeva“. Kromě toho nejobsáhlejší a nejdéle fungující přehled technické literatury, „Technický a vědecký informační bulletin dřeva“ [TMT], byl vydáván čtvrtletně institutem v letech 1972 až 1991, editoval jej zesnulý Lajos Szalay, inženýr dřevařského průmyslu.

Ředitelé ústavu byli:

Miklós Rozner,

László Bozsó,

Károly Avar,

Elemér Somkuti lesní inženýr,

Aladár Magyari ekonom,

Kálmán Stróbl inženýr dřevařského průmyslu,

József Németh inženýr dřevařského průmyslu (dvakrát přerušen),

Imre Dessewffy lesní inženýr (dvakrát přerušen),

Tibor Fábián strojní inženýr.

Inovační Sdružení Lesnictví a Dřevařského Průmyslu jako výsledek dobrovolné práce svých členů digitalizovalo všechny dokumenty nalezené v činnosti FaKI a zveřejnilo je na rozhraní elektronické knihovny SELMECŮV POKLAD^®.

Vzdáváme čest památce všech zaměstnanců ústavu!

Dr. Sándor Tóth

Dr. Tamás Apostol